Anti-flag
1. února 2010 v 14:28 | Ann
|
Oblíbenci
Přestože na hudbu vůbec nejsem expertka, téměř žádnou kapelu vám nezařadim do určitý
škatule podle stylu, co hraje, ani vám nevyjmenuju celou diskografii a přesto, že na hudební recenze jsou tu jiní-znalejší, jsem se rozhodla napsat něco o jedné z mých nejoblíbenějších kapel. Vůbec bych se nedivila, kdyby přinejmenším 99% těch, co čtou moje články vědělo, o koho se jedná. Tahle americká kapela holt není jen "undergroundovou" záležitostí, což je podle mě na jednu stranu dobře, protože je tu aspoň větší šance, že je vyslyší větší množství lidí..ostatně, jak sami zpívají "we sing our songs for more" . Kdyby nebyli známí širší veřejnosti, tak bych se s velkou pravděpodobností ani nezúčastnila jejich koncertu, když byli onehdá v Praze společně s Billy Talent, bylo mi 14 a dnes už je pro mě tahle kapela dost mimo mísu, ale předtím mi nevadilo na ně jít, protože jsem chtěla vidět hlavně A-F. Byl to fajn koncert, jeden z prvních, na kterej mě moji rodiče pustili, takže si to pamatuju spíš z tohohle pohledu, jako něco dosud nepoznaného:D
Anti-flag se, jak by se dalo vyčíst už z názvu kapely, se ve svých textech do

značné míry zabývají politikou, nejvíc politikou USA.
Co se týče hudebního projevu, je u nich zvláštní, že dokážou na jedno album nasekat písničky docela punkového rázu spolu s písněma tak melodickejma a podlejzavejma, že by člověk řek, že je to ňákej pop-rock. Ovšem to neznamená, že díky svému středoprouďáckému hudebnímu obalu ztrácí na intenzitě toho, co chtěli sdělit. Ale docela by mě zajímalo, co by někdo, kdo vůbec neumí anglicky, řek třeba na takovou One trilion dollars.
Pro mě osobně jejich tvorba symbolizuje jakousi motivaci, naději, že jde něco dělat, mám ráda Justinův zpěv. Myslim, že jejich hudba dokáže lidi strhnout a co víc, dokonce pro dobrý myšlenky. A písničky Drink, drank, punk nebo Captain Anarchy pěkně popisujou, jak ochlasti a pozéři hází špatný světlo na punk, i když zrovna o tomhle tématu by se dalo hodně diskutovat. (Kolik znáte punkáčů, kterým o něco jde? Je jich víc, než těch, na který by výše zmíněné písničky svým textem sedly jako prdel na hrnec? A tak dál..)
Je to jen na mě. Stejně jako na tobě.
4. ledna 2010 v 16:43 | Ann
|
O mě
Nevěřím na nový začátky. Ani na předsevzetí. Ale přece jen mě začátek nového roku motivuje k sepsání pár řádků ohledně toho, co bylo, je a možná bude. Ne že bych tu chtěla popisovat, co jsem všechno udělala ani se nechci potápět do hlubin svého soukromí…je to spíš malá úvaha nad změnou mého pohledu na svět. Protože ta je za poslední rok opravdu nezanedbatelná.
Co jsem dělala před rokem? Možná se těšila, na jakej koncert pudu, kde zapařim, do uší si pouštěla punk a myslela si bůhví jaká je to revoluce poslouchat kapely s (podle mě v tý době) dobrejma textama. Bylo mi čerstvejch 15, a když se na to koukám zpětně, věděla jsem strašný hovno.
Jenže to vám po nějaký době začne vadit…ta nevědomost. Chcete víc, chcete pravdu. Chcete něco dělat, ne jen si prozpěvovat písničky namířený proti společnosti, konzumu, médiím. Máte potřebu hledat v tom souvislosti, udělat z těch slov, co jsou pro vás vlastně prázdný něco, co bude dávat smysl. Nechcete se nechat v jednom kuse klamat a poslouchat, co je správný, protože to řek někdo, kdo je "vejš". Fajn, píšu to možná ve špatný osobě, takhle to prostě bylo u mě. Vim, že je spousta lidí, co pro ně punk bude vždycky jenom kalba s kámošema, co maj velký áčko na zádech, ovšem jediný, co je zajímá je dělat voloviny a k problémům se staví víceméně lhostejně. Na druhou stranu jsou tu ale lidi, co naopak vědí, o co tu jde, maj svou hlavu a nemaj v ní prázdno. A těm já strašně moc děkuju, protože mi dost pomohli v tom, o co mi šlo(jde). Prostě mi strhli tu pásku přes oči, kterou mi, stejně jako mnohým dalším, uvázal konzum.
Santa tě miluje...kapr ne.
14. prosince 2009 v 11:31 | Ann
|
Moje názory, postřehy...
Tak je to po roce opět tady. Vánoce, co pro nás dle prodejců měly začít minimálně už v říjnu. A proto si nemůžu odpustit alespoň jeden (před)vánoční článek:D.
Svátky stresu a nepohody, konzumu a možná ještě více věcí, ale každopádně k tomu známému "klidu" mi zrovna moc aspektů nenahrává. Žijeme v tom všichni, takže určitě každý ví, co takové "konzumní hody" přináší. A kdo ne, tak by mě zajímalo, jak to udělal.
Jak už jsem zmínila, obchodní centra a reklamy všeho druhu po nás už hezkých pár týdnů před Vánoci chtějí, abychom nakupovali pro své blízké super dárky za super ceny, nové ozdobičky, protože barva loňských už vyšla z módy a bla, bla, bla…Všude samej Santa a vánoční reklamy na colu...netřeba vypisovat. Jen jednu situaci ze života bych tu ráda zmínila…tak před čtrnácti dny postavili před základku u nás na sídlišti obří maketu krabice od Lega, přímo před vchod, kudy projdou všechny děcka. Že se nestyděj, taková hnusná manipulace! Kolik z těch dětí asi píše Ježíškovi právě o Lego? Můžu hádat, když je mezi nimi i můj nejmladší bratr..:( Ale to je furt dokola to samý a netýká se to jen Vánoc, kdy tomu ovšem tradice dávání si dárků skvěle nahrává.
Dárky. Pro mnohé jediný symbol Vánoc. Nebudu tu lhát, i pro mě byly dárky to nejhlavnější, proč jsem se na ně jako malá těšila a troufám si říct, že tak to má většina dětí. Proti té tradici ani zas tak nic nemám, je to milý někomu dát dárek a taky ňáký dostat, ale vadí mi 2 věci. Za prvé, je to jakási povinnost. Dávání dárků zrovna na Vánoce je povinnost a zkuste říct, že ne. Samozřejmě jí nemusíme dodržovat, ale to by pak leckteré mamince či babičce mohlo být dost líto a to je i důvod, proč je dávám i já. Druhá věc je, že celá tato ceremonie pro spoustu dětí znamená přát si co nejdražší věci, v co největším množství. V dnešní době zkrátka platí čím dražší, tím lepší. Ovšem s tím se dá něco dělat a tradici, na které možná někomu záleží, tím neohrozíte.
Co svým blízkým dáte, je totiž jen na vás a je to skvělá příležitost vymanit se z koloběhu nákupního šílenství. Jednoduše vyrobte dárky vlastnoručně! Je to dobrá volba nejen po finanční stránce, ale podle mě musí mít obdarovaný/á z naprosto originálního dárku zákonitě milionkrát větší radost než z nějakého dárkového balíčku z drogerie. Že nemáte nápady? Nevadí, tipů na vlastnoruční výrobu se dají sehnat kvanta. Že nejste šikovní? Kecy. Určitě se najde něco, co zvládnete. Že vás Vánoce vůbec nezajímaj? Dobře pro vás:D
Nemáš? Nejsi.
9. listopadu 2009 v 17:55 | Ann
|
Moje názory, postřehy...
Vím., že tímhle článkem opravdu neřeším nic nového, nic, co by nebylo miliardkrát omíláno někde jinde, ale já si prostě nemůžu pomoct. Když si člověk jednou začne uvědomovat, co všechno kolem něj se mu snaží vymejt hlavu, tak se asi buďto zblázní nebo bude třeba sepisovat články, jako je tenhle, a bude se snažit nepodlehnout tomu.
Reklamy, reklamy, reklamy…ano, o těch je tu řeč. Nevim, jak je tomu v jiných městech, ale aspoň to, které si říká "matka měst", je podle mě skvělým adeptem na to, úplně se v nich utopit. Měla jsem takovej vážně objevnej nápad, že se pokusím cestou do školy spočítat, kolem kolika reklam projedu, popřípadě projdu. Po chvilce racionálního uvažování jsem okruh reklam zúžila jen na ty velký billboardy, protože mi bylo jasný, že spočítat všechny reklamy nemám nejmenší šanci. A víte, jak to dopadlo? Asi tak u dvanáctýho billboardu jsem to vzdala…jako jo, asi bych se dopočítala, tak rychle ten autobus zas nejede, ale mě z toho bylo fakt nanic, když jsem si uvědomila kolik z nich bylo jen od těch dvou největších politickejch stran, podle kterejch je asi nejlepší "řešení" utratit co nejvíc milionů za všechny tyhle posraný kampaně.
Je to smutný, fakt smutný. Rozhlídnete se a místo krajiny, domů nebo vůbec toho města vidíte jen samej nápis a fotky "krásných" lidí. Výkřiky do tmy, co se vám snažej dostat pod kůži, abyste se pak třeba i nevědomky řídili tím, co po vás chtějí. Obří křiklavé nápisy SLEVA!!! vás pronásledují na každém kroku a snaží se vzbudit dojem, že pokud nekoupíte teď, nekoupíte už nikdy takhle výhodně..což je pěkná blbost, protože každý ví, že třeba takový "kolo štěstí u Moundfieldu" neskončí nikdy, ale proč si nekoupit v létě lopatu na sníh, když řikají, že to je poslední šance, získat jí levně? Ostatně ty slevy podle mě akorát ukazují, jakou má zboží asi tak hodnotu a kolik si k tomu chamtivý výrobce přidá, aby řádně zpeněžil značku, ne aby dal chudákům v Číně to, co si za svou práci zaslouží.
Ale zpět k těm reklamám. Já vim, že jsou v tom opět jen a jen peníze, protože za každou reklamu se platí, ale když se na to podíváte, úplně to město ničí, mění ho v kýčovitou změť barev a hlavně z 99% totálně nepotřebných sdělení. K čemu vlastně jsou, když vám stejně každá řekne akorát to, že výrobek na ní propagovaný je nejlepší a kdo kupuje jiný je lůzr nejlůzrovatější? Copak se tu nenajde spousta dalších lidí, kterým se představa města, kde žijí, bez reklam zdá krásná? Věřím, že ano.
Zaslepenost názorem?
29. října 2009 v 17:34 | Ann
|
Moje názory, postřehy...
K napsání tohohle článku mě inspirovalo několik situací, do kterých jsem se, dejme tomu za poslední 2 měsíce, dostala.
První byla rozhovor s mým tehdy úplně novým spolužákem…už ani nevim, o čem přesně jsme se bavili, ale mimo jiné prohlásil, že se snad vyžívám v nihilismu:P. S čímž teda úplně nesouhlasím, ale hlavní na tom je, že byl první, kdo mi naznačil, že se na věci dívám jen tak, jak já chci.
Další člověk, který mě přiměl zamýšlet se nad tim, jestli můj úhel pohledu není moc omezený byl kamarád z dětství, s kterým se vidím asi tak jednou za rok a od dob, kdy nám bylo těch 6 jsme se fakt dost změnili na to, abychom našli víc společných témat, a tak si alespoň o něčem vyměňujeme názory(většinou úplně opačné):). Tentokrát jsem měla na sobě triko s nápisem Capitalism - Consume what we put before you, but don´t ask about anything, tudíž bylo o námět postaráno. Řešili jsme různý věci, od hambáčů přes Obamu až k botám Nike a zase jsem z toho vyšla jako ten, kdo je zaslepenej svým názorem. Že prej to moc prožívám, stejně nic nezměnim a podobně…
Poslední případ je z tohohle víkendu, kdy se moji bratři a rodiče opět koukali na Superstar(aby na to nekoukali jim nevymluvim, ať se snažim, jak se snažim:/). Zahlídla jsem medailonek a vystoupení jedný z holek, protože už dřív mě na ní bratr upozorňoval, že má červený glády a nvúčkový triko a já nevim, co ještě(to on bráška dělá moc rád:D). Tahle holka mě vážně dostala..v medailonku vzhledově taková drsňačka, triko SPS a bůhví co a mele tam ňáký blbosti o tý debilní soutěži a jak jí chce vyhrát..což mě znechutilo, už jen proto, že někdo takovej je dobrovolně vysílanej každej víkend na nejkomerčnější televizi a ještě z toho má radost. Pak šla zpívat, a netvrdim, že to vůbec neumí, ovšem to mě ani trochu nezajímalo, páč mě upoutal přívěsek s áčkem na jejím krku. Pronesla jsem teda, že to je urážka celý anarchie a to strhlo hádku mezi mnou a tatíkem, který na mě zaútočil, že zas přeháním, a že mi ty moje vize lezou na mozek a že to snad vůbec není důležitý, co má na krku a tak dále, a tak dále…
A víte co vám řeknu? Pěkně mě to nasralo. Když si uvědomíte, že jediný, o co se snažíte, je konečně trochu prozřít a okolí vás vnímá naopak jako někoho, kdo se fanaticky zabejvá jen tim, co si vzal do hlavy, že je správný. Vim, že k objektivitě názoru musíte vyslechnout i verze ostatních a snažim se o to, ale je to docela těžký, když jste o něčem přesvědčený, uznat, že názor druhého může být taky správný. V některých případech to teda nejde a nikdy jinou verzi než tu svou neuznám, ale teď to myslim obecně. Člověk by si taky za svým názorem měl stát, takže naučit se dovednosti říkat, co si myslíš a přitom nepůsobit dojmem, že neposloucháš ostatní, je docela záhul.
Výše zmíněné situace mě sice přiměly různě přemítat, ovšem žádný ze svých postojů jsem nezměnila.
A mám taky pocit, že lidi vážně radši řeknou, že přeháníš, než aby se zamysleli na tim, jestli na tom něco není…kdo moc přemejšlí, možná na něco přijde a to by bylo přece špatně, radši nic neřešme a budem v pohodě, žejo..klasika:P
Na závěr ještě přidám vcelku úsměvnou hlášku od mojí babičky. Prohlásila totiž, že když budu o všem takhle dumat, tak mě nikdo nebude chtít, protože "kluci nechtěj přechytralý holky":D Já zas nechci hloupý kluky, takže mě to nerápí, ale argument je to přinejmenším zajímavý…